Vzduchotechnika nebo sálavý systém u plynového vytápění?

Zhruba deset let jsem pracoval jako projektant vzduchotechniky a vytápění. Posledních sedm let se zabývám prodejem plynových zářičů. Samozřejmě se často dostávám do situace, kdy mi zákazník položí záludnou otázku: "Co je teda vlastně lepší, ty zářiče nebo ta vzduchotechnika". V ten moment závidím svým kolegům, jenž znají pouze jedno a nebo druhé, a tudíž je tato otázka neuvede do rozpaků. Prostředí volné soutěže nám přináší rozmanitost nabídek a technických řešení. Zvážit odpovědně všechna pro a proti a případně doporučit konkurenci je velmi těžké. Samozřejmě nepřekvapují sebejistá tvrzení obchodních zástupců, že jejich nabídka je ta nejlepší a pro zákazníka nejvýhodnější. Jejich úspěch je bohužel podmíněn neznalostí problematiky ze strany zákazníků a projektantů. Vzniká velký prostor pro spekulace. O několikamiliónové zakázce nakonec rozhoduje spíš charisma prodejce, minimální cena nebo velmi rozšířená obálková metoda. Další řádky berte jako podporu optimálních řešení v oblasti vytápění hal.

Pokusím se zde popsat modelovou situaci, kdybych se rozhodoval, jaké topení si pořídit do své haly a nebyl vázán provizí k žádnému výrobci. Abych čtenáře neobtěžoval výčtem všech speciálních aplikací, jedná se o vytápěný prostor těchto vlastností:

• Objekt je převážně uzavřený. Není to například loděnice, kdy je loď delší než hala a tudíž jsou stále otevřená vrata. Kvalita obvodového pláště neumožňuje hnízdění ptactva.
• V hale pracují lidé. Nepůjde tedy o technologický ohřev materiálu nebo temperaci. Předpokládám teplotu v pracovním prostoru 16 až 22°C a snesitelné pracovní podmínky.
• Vytápěcí systém splňuje základní hygienické požadavky. Hala není součástí odtahu spalin, nejedná se o udírnu. Každý hořák nebo zářič má odkouření.
• V hale je základní prostředí a normální vzduchová výměna. Nebudu tedy dále popisovat lakovny, truhlárny nebo fabriky na výrobu střelného prachu. Zde je volba jednoznačná.
• Hala není využívána jako kulturní sál, ani supermarket. Zde je na místě vzduchotechnická centrála s ohříváním, filtrováním, chlazením, zvlhčováním a vysoušením vzduchu.

Základní ekonomická kalkulace

Především tu jde o peníze. Převážná většina zákazníků chápe, že nejsou tak bohatí, aby si mohli kupovat levné věci, ale na druhou stranu je jim peněz velmi líto. To samozřejmě komplikuje situace, kdy cena výrobku není závislá na kvalitě. Samozřejmě se již spotřebitelé začínají orientovat alespoň v otázce země původu. Pro vytápěcí systémy v tomto ohledu platí jednoduché pravidlo: "Kvalita a životnost je funkcí zeměpisné šířky". Samozřejmě není pravda, že by se nejlepší hořáky vyráběly na severním pólu, ale obecně lze říct, že nároky na vytápěcí systém klesají s rostoucí průměrnou teplotou v zemi původu.

Při hodnocení vytápěcího systému jsou dle mého názoru rozhodující minimální roční náklady. Ty definuji jako součet všech nákladů, plateb a výdajů dělený dobou, než vytápěcí systém skončí ve šrotu nebo je 100% regenerován servisní organizací (dojde k výměně tolika součástí, že se vlastně jedná nový agregát). Lidské tělo regeneruje buňky jednou za sedm let, vytápěcí systém by měl vydržet mnohem déle. Hledáme minimální hodnotu následujícího vzorce:

Nr [Kč/rok]- roční náklady na vytápění objektu
Ni [Kč] - celkové investiční náklady
Np [Kč] - celkové provozní náklady
Te [roky] - doba ekonomické využitelnosti systému

Hodnoty, jenž je třeba dosadit do vzorečku budu konkretizovat v následujících kapitolách. Jedná se o to, že pro různé typy hal a různé druhy vytápěcích systémů jsou tyto hodnoty vždy jiné. Na konkrétních případech budu vysvětlovat obecnější zákonitosti.

Celkové investiční a provozní náklady by měla vyčíslit dodavatelská firma a vřele doporučuji si je nechat smluvně garantovat. Většinou dodavatel velmi přesně vypočítá cenu díla a o ostatních platbách se zmiňuje poněkud "mlhavě". Je však v možnostech každé firmy ručit i za ostatní náklady (samozřejmě nemůže ručit za cenu plynu nebo tepla, ale může garantovat roční spotřebu v m³ nebo spotřebu tepla v GJ). Některé položky této kapitoly si může velmi jednoduše určit zákazník sám. Dále naznačuji jednoduchý návod "jak na to".

Investiční náklady

S touto položkou jsou nejmenší problémy. Je třeba snad jen pamatovat na to, že cena zahrnuje rovněž projektové práce, stavební řízení, stavební úpravy. Plynofikace, teplovod a elektroinstalace, stejně jako revize a dokumentace bývá součástí ceny díla.

Cena záručního servisu a oprav

Je dobré, si předem dohodnout rozsah a cenu záručního servisu. Pro zákazníka je výhodné dojednání kompletní ceny. Musí obsahovat pravidelné prohlídky a servis, pravidelné revize, záruční opravy, a to včetně materiálu, práce a cestovních nákladů. U větších firem existuje databáze četnosti poruch, a tak pro ně není vůbec žádný problém tyto ceny garantovat. Délka záruky a ochota obchodního zástupce diskutovat na toto téma naznačuje kvalitu systému. Roční cenu záručního servisu vynásobíme délkou záruky a přičteme k investičním nákladům.

Cena servisu a oprav mimo záruku - doba ekonomické využitelnosti systému

Pozáruční servis u většiny firem není těžké zajistit s předem garantovanou cenou. Těžko budeme hledat dodavatele, jenž nám zaručí cenu oprav mimo záruku. Zkušenosti jsou takové, že nejméně "havárií" mají teplovzdušné centrální rozvody. Teplovzdušné jednotky jsou na tom o něco hůře, ale stále ještě četnost poruch nedosahuje úrovně zářičů. U parních a teplovodních zářičů je situace podobná jako u radiátorů a parních registrů. Dlouho se nic neděje a pak přichází "náhlá smrt" (dle kvality to může trvat 10 až 25 let). Tyto systémy u nás nejsou tak často používány jako zářiče plynové, o kterých bude dále řeč.

Pro kalkulaci oprav mimo záruku doporučuji následující postup. Nechte si od dodavatele předložit referenční listinu s datem uvedení do provozu, počtem a typem jednotek. Telefony uváděné v tomto dokumentu nejsou tak důležité. Zavolejte si ekonomického ředitele a poproste ho, aby vám laskavě prozradil, kolik je stojí opravy vytápěcího systému. Pokud Vám řekne, že neví, je to v naprostém pořádku a můžete postupovat podle dále uvedeného návodu. Bohatě stačí deset dotazů a selský rozum na případné korekce vzhledem k velikosti zakázky a počtu jednotek. Pokud Vám cena za telefonování a čas tímto promrhaný připadá neúměrný, věřte, že to je ta nejvýhodnější investice.

Plynové zářiče lze rozdělit dle mnoha různých kritérií. Pro naše účely je důležitá průměrná teplota sálavého pásu, tedy trubek, jenž tvoří aktivní část zářiče. Tato teplota je naprosto rozhodující pro četnost oprav, havárií a v neposlední řadě i pro určení životnosti systému, tedy v našem případě tzv. doby ekonomické využitelnosti. Ohřívání systému vede k tepelným dilatacím. Ohřívání je nerovnoměrné, zářič se kroutí a je tedy namáhán mechanicky. Regulace zapnuto/vypnuto generuje velký počet cyklů. Kombinace tepleného a mechanického namáhání po 5-ti tisících roztažení a smrštění vyvolává mechanické únavové lomy.

Teplota zářiče je často uváděna na prospektech. Pokud tomu tak není, vyžádejte si tuto informaci u obchodního zástupce. Každopádně je důležité si tento údaj ověřit. Málo kdo má u sebe kontaktní teploměr a možnost přístupu k zářiči. Pokud Vám prodejce ukazuje naměřenou hodnotu při návštěvě reference, věřte tomu, že skutečná teplota může být klidně dvojnásobná. Sám jsem si ji mnohokrát měřil a tak vím, jak na to. Existuje však velmi jednoduchý a relativně přesný způsob určení teploty tělesa. Využijeme Stefan-Boltzmanova zákona a teplotu si vypočítáme.

Qs [W] - teplo vyzařované povrchem tělesa, zářiče
C₀ [W/m²K⁴] - součinitel sálavosti, je roven 5,77
e [1] - emisivita povrchu tělesa, běžná pro barvy je 0,96
T [K] - absolutní teplota zářiče (0°C = 273,15 K)
S [m²] - aktivní plocha zářiče, spodní část trubek

Teplo vyzařované povrchem zářiče známe, je to vlastně sálavý výkon. Výkon zářiče vyčteme z prospektu, sálavý výkon je o něco menší, můžeme počítat zhruba 90 % (hodně zde záleží na kvalitě zářiče, kvalita zářiče je daná provedením a teplotou). Aktivní plochu zářiče známe, je to vlastně spodní část trubek. Vzhledem k tomu, že je sálavý pás tvořen většinou dvěmi trubkami vedle sebe, je plocha daná vzorečkem:

D [m] - průměr trubek zářiče
L [m] - délka zářiče (u provedení s jednou trubkou je to 1)

Obr. 1 - Graf zachycuje závislost průměrné teploty zářiče při různých výkonech z jednoho metru délky pro různé průměry trubic tělesa.

Stefan-Boltzmanův zákon upravíme na tvar, kdy ze zadaného sálavého výkonu, aktivní plochy zářiče, součinitele a emisivity vypočítáme teplotu. Přehledně jsem teploty zanesl do následujícího grafu. Pro jednoduchost počítám s parametrem výkon/délka. Celkový sálavý výkon zářiče dělím jeho celkovou délkou a tímto parametrem charakterizuji zářič.

Příklady použití grafu z obrázku č. 1:

Nízkoteplotní kompaktní zářič TE 315/90-270 má průměr trubic 315 mm, délku 90 metrů a výkon 270 kW. Výkon z jednoho metru tohoto zářiče je (270 kW / 90 m) 3 kW/m.

Na vodorovné ose grafu vyhledám hodnotu 3, vynesu vertikálu a označím si bod na křivce znázorňující teploty zářiče o Ø315 mm. Tímto bodem vedu vodorovnou přímku ke svislé ose a na ní odečtu průměrnou teplotu 215°C. Průměrná teplota u tohoto zářiče znamená, že maximum bude zhruba 240°C a minimální teplota bude zhruba 180°C. Pro zákazníka je zajímavé, že výrobce tohoto typu zářiče dává záruku na sálavý pás 10 let. Předpokládaná životnost, tedy doba ekonomické využitelnosti je dvojnásobkem až trojnásobkem délky záruky. Můžeme bez obav počítat, že nám zářič vydrží třicet let.

Jako další příklad uvedu kompaktní zářič EST 30. Jeho délka je 30 metrů, výkon 120 kW a průměr trubic je 200 mm. Výkon z jednoho metru zářiče je 4 kW. Průměrná teplota sálavého pásu dle našeho grafu je 305°C. Nabízená délka záruky je 5 let. Předpokládaná životnost, tedy doba ekonomické využitelnosti je zde rovněž dvakrát až třikrát delší než záruka. Bereme v úvahu dobu deseti až patnácti let.

Poslední příklad kompaktního zářiče je typ HELIOS 50U-D. Výkon je 50 kW, délka zářiče je 12 metrů. Výkon z jednoho metru zářiče vychází zhruba 4 kW. Tento zářič má průměr trubic 125 mm. V grafu si vytvořím pomocnou křivku mezi hodnotami pro průměry trubic 100 a 150 mm. Odečtená teplota je 380°C. Výrobcem garantovaná záruka je 3 roky. Firma si získala mé sympatie, když mi odpověděla na můj dotaz ohledně teploty tohoto zářiče a uvedla hodnotu 375°C. Tříletá záruka, doba životnosti je sedm až dvanáct let. U těchto zářičů začíná být důležité prostředí ve kterém pracují a pravidelná údržba.

U klasických tmavých zářičů nebudu uvádět typ (zde se opravdu není čím chlubit). Jako fiktivní příklad budu uvažovat zářič o délce 6 metrů, sálavý výkon 30 kW. U těchto zářičů je velký rozdíl mezi sálavým výkonem a tepelným výkonem. Ten je v našem případě zhruba 40 kW. Sálavý výkon z jednoho metru je 5 kW, při průměru trubic 100 mm je pracovní teplota 450°C. U těchto zářičů to znamená, že trubice za hořákem září teplotou 600°C a před odtahovým ventilátorem má trubice teplotu 350°C. Vzhledem k tomu, že odváděné spaliny mají teplotu ještě vyšší, je roční záruka na odtahový ventilátor rovna jeho celkové životnosti. Reflektor vydrží zhruba tři až pět let. Zde záleží především na prostředí, ve kterém je výrobek provozován a na pravidelném čištění. Pokud je kryt pravidelně vyčištěn, nedochází tolik k jeho ohřívání a vydrží déle. Je to podobný problém jako vyměňování filtrů teplovzdušných jednotek a centrál.

Shrnutí a porovnání všech uvažovaných plynových spotřebičů

Teplovzdušné centrály a nízkoteplotní zářiče mají roční náklady na pozáruční opravy rovny jedné třicetině až jedné padesátině pořizovací ceny. Tato úvaha vychází z předpokladu, že déle než čtyřicet let rozhodně nevydrží hořák a náklady na výměnu ložisek, elektromotorů, regulačních prvků a podobně po padesáti letech rozhodně dosáhnou hodnoty počáteční investice. To platí v případě, že je systém ověřený a nenarazíte na vývojový model. Od doby ekonomické využitelnosti systému odečteme dobu záruky a za každý rok přičteme k provozním nákladům jednu dvacetinu až třicetinu pořizovací ceny. Orientačně se můžeme řídit informacemi z referenčních realizací. Já sám vím o zářiči u kterého za deset let provozu praskala pouze jedna žárovka (na panelu regulace) a je ve stejném stavu jako po montáži - žádné únavové lomy a deformace.

Některé teplovzdušné jednotky se svojí spolehlivostí blíží teplovzdušným centrálám nebo nízkoteplotním zářičům. Pro stanovení ceny pozáručních oprav doporučuji k provozním nákladům přičítat jednu desetinu až třicetinu pořizovací ceny za každý rok od konce záruky po konec životnosti. Desetinu v případě, že je záruka kratší jak pět let, dvacetinu v případě desetileté záruky. Podobně je tomu u klasických kompaktních zářičů. Zde počítáme pro pětiletou záruku přičítání desetiny pořizovací ceny, pro tříletou záruku pětinu až desetinu pořizovací ceny. Kromě délky záruky je u těchto zářičů rozhodující teplota sálavého pásu. Pokud je nižší jak 250°C, můžeme počítat klidně s patnáctinou pořizovací ceny a s životností patnáct až dvacet let.

Kapitola sama pro sebe jsou tmavé zářiče. Zde hodně moc záleží na prostředí ve kterém pracují. Prach, olejové emulze nebo velmi vysoká teplota trubek dokáží zářič "odepsat" během tří let (tedy současně s uplynutím záruky). Je běžné, že roční prohlídka a servis zahrnuje výměnu reflektoru a odtahového ventilátoru. Taková prohlídka může stát až polovinu pořizovací ceny. Pokud se u těchto zářičů nevyměňuje reflektor (pravidelné čištění většina výrobců doporučuje po třech měsících provozu), klesá účinnost až na 50%, a tím rostou náklady na palivo a zkracuje se doba výměny odtahového ventilátoru.

Od doby ekonomické využitelnosti systému odečteme dobu záruky a za každý rok přičteme k provozním nákladům jednu pětinu až jednu třetinu pořizovací ceny. Zde je rozptyl největší. Já sám jsem prodával téměř všechny typy těchto těles a k jejich případnému doporučení je třeba důkladně zvážit všechny podmínky. Jsou realizace, kdy se hodí, ale ty jsou spíše výjimkou.

Cena provozních nákladů - běžná údržba a energie

Zářiče jsou většinou bezobslužné (kromě čištění reflektoru u tmavých těles) a tak v této kapitole figurují pouze spotřebou elektrické energie. Její cenu si můžeme přibližně vypočítat tak, že příkon z prospektu vynásobíme 1500-ti hodinami ročního provozu.

Jinak je tomu u některých teplovzdušných centrál. Kromě toho, že jejich motory pracují daleko více (centrály kromě vytápění také větrají, čímž jsou v některých případech nenahraditelné), jsou většinou kromě rozvodu teplého vzduchu po hale opatřené i odsáváním vzduchu z haly. Pro čistou bezprašnou halu jsou náklady na vlastní údržbu minimální. Náklady na elektrickou energii (myšleno pro pohon ventilátorů, ne pro vytápění) jsou sice o něco vyšší než třeba u zářičů, ale jsou stále přijatelné.

Intenzivně odsávat, větrat a filtrovat potřebujeme v prašném prostředí. Zde musíme vzduch přefiltrovat a vrátit zpět. To bývá často Achillovou patou těchto jinak perfektních systémů. Vyměňování filtrů, jejich případné praní a obnova je finančně dosti náročná. Pokud odsávaný vzduch vypouštíme do ovzduší a 100% dohříváme jeho náhradu, vzrostou nám neúměrně náklady na palivo. V případě svařoven, brusíren a nebo jiných prašných provozů vřele doporučuji ověřit si na několika referencích, jaké mají zkušenosti s výměnou a obnovou filtrů. Rozhodně v těchto provozech nedoporučuji rekuperátory. Prach nejdříve ucpe filtry (byl jsem u toho, když musely být měněny každý den) a po jejich demontáži prach zanese lamely. Tento nezvratný proces byl příčinou krachu jednoho státního výzkumného úkolu a důvodem k odstavení nebo demontáži několika stovek realizací.

Řešením je lokální odsávání nečistot a prachu a jeho filtrace speciálním zařízením. Nechci zde dělat reklamu, ale můžete mi zavolat a já Ván nějakou doporučím. Pokud Vám někdo nabízí základní filtraci prašného provozu pomocí vzduchotechnické centrály, věřte tomu, že ušetřené peníze za speciální filtrační agregáty budou velmi rychle utraceny za filtry. V případě, že je hala filtrovaná lokálně, můžeme uvažovat o využití zářičů. Do prašného prostředí se opravdu hodí jen zářiče kompaktní, ještě lépe nízkoteplotní (záleží na charakteru prachu). Podmínkou je uzavřený spotřebič.

Cena provozních nákladů - náklady na palivo

Konečně jsme se dostali ke kapitole, jenž je opředena množstvím mýtů, legend a polopravd. Nejprve mi dovolte vyslovit jeden "topenářský" axióm: "Tak jako voda teče vždy směrem dolů, tak teplý vzduch stoupá směrem vzhůru". To ovšem neznamená, že by na horách nebyla ani kapka vody nebo že by podlaha v hale měla teplotu podloží. Pro pochopení tohoto problému si musíme uvědomit, že se do hor voda dostává v podobě páry a při vhodných podmínkách zde kondenzuje do kapalného skupenství. Podobně je tomu i u haly, tepelná energie se k podlaze dostává ve formě sálání. Tvrzení je šokující, ale pravdivé, podlaha není ohřívána jinak než sáláním, a to bez ohledu na to, jaký systém je pro halu použit. Pouze některé vzduchotechnické centrály s velmi malým Dt a s velkoplošnými vyústkami umístěnými relativně nízko nad podlahou mohou významně ohřívat podlahu a tedy pracovní zónu.

Pro lepší pochopení mohu laskavému čtenáři nabídnout jednu prostou úvahu. Z fyziky si možná pamatujete jeden vzoreček, jenž hovoří o tom, že tlak, teplota a objem vzdušiny mají jistý vztah (fyzikální). Pokud budu mít kubík vzduchu o teplotě 15°C a nebudu na horách nebo v letadle, bude mi vážit zhruba 1,2 kg. Po zahřátí na teplotu 45°C mi váží o 10% méně. Těchto 120 gramů přestavuje sílu, jenž vzduchu udílí zrychlení 1 m/s². Pravda, není to mnoho, ale společně s odporem dokáže tato síla celkem rychle otočit směr pohybu proudu vzduchu, a to směrem vzhůru.

Pokud bude teplovzdušná jednotka ohřívat vzduch o 30°C (běžný typ) a bude ho foukat rychlostí 5 m/s pod úhlem 45° k podlaze, dostane se tento proud vzduchu maximálně tři metry pod jednotku. Jednou jsem namontoval teplovzdušnou jednotku do výšky pěti metrů nad podlahu a pan ředitel si musel vylézt na štafle, aby se přesvědčil, že jednotka vůbec funguje. Když stál na zemi, proud vzduchu se k němu vůbec nedostal (a to měl zdvižené ruce). Narážím zde na obrázky v prospektech jedné firmy, kde je zachycena situace, jako by takovýto agregát dokázal udržovat u podlahy teplotu vzduchu 26°C a přitom pod stropem bylo jen 18°C. Vyobrazený fenomén funguje pouze a jenom v rovině TVJ a ještě k tomu jen při relativně nízké výšce zavěšení jednotky. Zkuste si zapálit dýmovnici a jednotku nakrmit kouřem.

Abych získal i částečné sympatie kolegů prodávajících tyto agregáty musím v závěru článku vyvrátit další legendu, tentokrát rozšiřovanou táborem prodejců zářičů. Není vůbec pravda, že by ve všech případech mělo sálavé vytápění nižší spotřebu energie než TVJ. K vysvětlení podmínek a okolností, kdy k tomu dochází použiji dva následující příklad. Ty svým způsobem tvoří hranice možností využití systémů a ilustrují možnosti úspory paliva.

Příklad č. 1

Předpokládám halu o rozměrech 30 x 15 metrů, vysoká je 10 metrů. Střešní plášť je ze sendviče s teplenou vodivostí "k" = 0,25. Obvodové stěny jsou taktéž z polyuretanu "k" = 0,3. Po stranách jsou prosvětlovací pásy s parapetem metr nad podlahou a vysoké jsou 2 metry. Jejich tepelná vodivost je "k" = 3,2. Podlaha a to je důležité, má tepelnou vodivost "k" = 1,2. Pokud si dám trochu práce a vypočítám roční spotřeby plynu, vyjde mi následující pořadí:

Tabulka č. 1	Spotřeba ZP [m3/rok]	Náklady za rok [Kč/rok]	Investice [Kč]
Vzduchotechnická centrála	11 000,-	66 000,-	900 000,-
3 x TVJ bez směšování	11 200,-	67 200,-	200 000,-
3 x TVJ se směšovací komorou	11 500,-	69 000,-	325 000,-
Nízkoteplotní plynový zářič	11 500,-	69 000,-	350 000,-
Kompaktní plynový infrazářič	12 600,-	75 600,-	300 000,-
3 x Tmavý zářič	14 600,-	87 600,-	200 000,-
Kachlová plynová kamna	15 000,-	90 000,-	45 000,-

U dokonale zaizolované haly s minimální přirozenou infiltrací je naprosto lhostejné jakým způsobem dostaneme teplo do objektu. Jediné, co hraje roli jsou komínové ztráty. U teplovzdušného systému je sice teplota pod stropem vyšší o 5°C, ale tepelné ztráty střechy představují jen 4 kW. Tepelné ztráty střechy u sálavého systému jsou 3 kW. Rozdíl teplot 7°C mezi střechou a podlahou zajistí krytí tepelné ztráty podlahy (velká plocha střechy sáláním předá potřebných 8 kW podlaze).

Zde platí známá poučka - dvě tělesa rozdílné teploty si sáláním předávají energii až do vyrovnání teplot. Střecha je zevnitř teplejší, sáláním předává energii podlaze a ta ji odvádí do podloží. Rozdíl několika °C zajistí tento energetický tok. Střecha díky dokonalé izolaci a díky absence světlíku má minimální tepelné ztráty a to tak jako tak (ať je hala vytápěná teplovzdušně nebo sálavě).

Tepelné ztráty podlahy u sálavého vytápění jsou díky značné tepelné vodivosti a díky zvýšené teplotě podlahy 13 kW. Takováto hala by si zasloužila ten nejhorší vytápěcí systém, z ekonomického hlediska jsou jasně nejlepší TVJ. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o novostavbu, není záhodno experimentovat s příliš krátkou životností tmavých zářičů.

Příklad č. 2

Situace se radikálně změní, pokud bude uvažovaná hala betonový skelet. Střešní plášť je ze z betonových kazet bez izolace, po celé délce haly je na vrcholu světlík široký 6 metrů a ještě ke všemu je z "drátoskla" stejně jako prosvětlovací pásy vysoké 6 metrů. Plechová vrata bez valného utěsnění a spáry ve střeše dávají hale přirozenou infiltraci 0,8 x za hodinu. Tyto podmínky s naším pořadím řádně zamíchají:

Tabulka č. 2	Spotřeba ZP [m3/rok]	Náklady za rok [Kč/rok]	Investice[Kč]
Nízkoteplotní plynový infrazářič	22 000,-	132 000,-	500 000,-
Kompaktní plynový infrazářič	27 000,-	162 000,-	475 000,-
Vzduchotechnická centrála	35 000,-	210 000,-	1 250 000,-
6 x tmavý zářič po 40 kW	39 000,-	234 00,-	410 000,-
6 x TVJ po bez směšování	42 000,-	252 000,- k	400 000,-
3 x kachlová plynová kamna	60 000,-	360 000,-	135 000,-

Vzduchotechnický systém v této hale má mnohem horší spotřebu paliva než zaizolované zářiče. Je to dáno tím, že se vzduchotechnika snaží ohřát střechu aby zajistila sáláním transmisi tepla k podlaze, ale střecha je neustále o mnoho studenější než podlaha )obzvláště světlík). Hala je tedy teplým vzduchem naplňována, ale vztlaková síla teplého vzduchu vyvolává intenzivní proudění netěsnostmi střechy a tak nám nejteplejší vzduch z haly uniká do prostoru. Naproti tomu u zářičů je naplno využito jejich schopnosti zvyšovat pocitovou teplotu nad teplotu vzduchu v pracovní zóně. Pocitová teplota bude 18°C, teplota vzduchu může být 15°C. Teplené ztráty podlahy jsou vůči ztrátám střechy a světlíku zanedbatelné. Zářič nepodporuje cirkulaci vzduchu a tím snižuje prostup tepla okny.

Je to poněkud nešťastné, ale nové haly s dokonalou izolací snesou jakýkoliv vytápěcí systém, tedy u nových dobře zateplených hal na účinnosti agregátů tolik moc nezáleží. Naproti tomu starší nezaizolovaná hala vyžaduje kvalitnější zařízení. Pro halu z druhého příkladu je vzduchotechnická centrála naprosto zbytečná. Betonový skelet a jednoduché okna v zimě větrají až to není hezké a v létě je možné využít přirozenou ventilaci. Taktéž je neúčelné přidávat k TVJ směšovací komory. Použití tmavých zářičů a TVJ by bylo účelné pouze v případě, že by hala byla rozdělena ne šest malých sekcí a nebylo by možné použít jeden velký zářič.

Doufám, že tento text přispěje k lepší informovanosti projektantů a zákazníků a že budeme mít více kvalitních a ekonomických realizací.