Dřevostavby v zahradní architektuře

1. Úvod

Společným prvkem všech vývojových fází zahradního umění bylo využití drobných architektonických prvků v kompozici zahrady či parku, které tvořily pohledová i perspektivní ukončení vnitřních zahradních prostorů (tzv. points de vue), podobně jako vodní prvky či sochařská díla. Budovy okrasného i užitkového charakteru (jízdárny, konírny, míčovny, fíkovny, oranžérie, sala terreny, belvedery a divadla) byly svojí architekturou přizpůsobeny zahradnímu prostoru a často vytvářely charakteristické motivy celé dispozice. Kompoziční uplatnění staveb se měnilo spolu s vývojem zahrady, kdy například zahradní stavba vystavěná na osu pravidelného barokního prostoru či aleje se stala po přeměně zahrady v krajinářský park součástí malířských scenérií, které návštěvník postupně objevoval při procházce meandrovitými cestami.

Nejvíce těchto drobných architektonických prvků nacházíme v přechodové fázi mezi geometrickou a rozvolněnou krajinářskou formou zahradních celků, označované často jako sentimentální či klasicistní zahrada. Jednalo se zejména o chrámky, altánky, ruiny, domky, poustevny, švýcárny či vyhlídkové věže. Tyto stavby měly zvyšovat dramatický účinek jednotlivých scenérií. Inspirací pro jejich ztvárnění byly kromě exotických prvků z Číny také další orientální stavby (např. z Japonska, Indie, Polynésie), římská antika či sama vlastní historie, která byla ztělesněna zejména gotizující architekturou. A tak se v různých částech parku kombinovaly různé druhy stavebních slohů, což se stalo symbolem osvíceneckého smýšlení. Zvolený architektonický styl a druh staveb měl umocňovat zamýšlené citové rozpoložení návštěvníka. Předlohu pro většinu těchto staveb bylo možné najít v dobových vzornících, tzv. Ideenmagazinech, které byly často součástí zámeckých knihoven.

Tyto okrasné stavby byly označovány jako fabriques, či follies a nezřídka byly stavěny jako dřevostavby! Následující příklady drobné zahradní architektury ze dřeva pocházejí z 3 zahradních areálů v České republice, zámecké zahrady v Českém Krumlově, zámeckého parku v Červeném Dvoře a Podzámecké zahrady v Kroměříži, které byly předmětem mého výzkumu a zároveň prošly různým stupněm přeměny barokní kompozice v krajinářský park, takže můžeme sledovat i změnu přístupu k těmto stavbám v průběhu času.

2. Hudební pavilón (Český Krumlov)

Altán v českokrumlovské zámecké zahradě byl postaven v roce 1752 ve středu pravoúhlého bludiště, které bylo vysazeno z habrů v rámci rokokových úprav zámecké zahrady jihozápadně od letohrádku Bellaria. Bludiště tvořilo oblíbenou součást barokních zahrad a zpravidla bylo umisťováno do jednoho z bosketů jako prvek pro rozptýlení a zábavu panstva. Samotnému bloudění tedy předcházelo ještě objevování atrakcí v jednotlivých bosketech.

Dřevěná konstrukce stavby byla posazena na zvýšenou podezdívku čtvercového půdorysu. Vlastní altán byl přístupný dřevěným schodištěm od hlavní cesty. Na čtyřech nosných sloupech spočívala mansardová střecha korunovaná měděnou dekorativní vázou. Mezi sloupy byl vložen obvodový parapet. Strohost nosné konstrukce byla změkčena volutovými konzolami, které se podobaly ztvárnění okenních otvorů Bellarie a zábradlí parapetních zídek. Zvýšená úroveň podlahy altánu umožňovala návštěvníkům zahrady pozorovat bludiště z nadhledu, neboť horní okraj tvarovaných habrových stěn pravděpodobně nepřesahoval úroveň parapetu. Podhled omítané dřevěné klenby vyzdobil F. J. Prokyš nástropní malbou s iluzivně podanými plastickými články a alegorickými výjevy čtyř ročních období. Mansardová střecha pavilónku, pokrytá šindelem, svým tvarem připomínala v té době oblíbené a často v zahradách napodobované čínské chrámky – pagody.

V roce 1843, kdy bylo při krajinářské přeměně zahrady bludiště zrušeno, proběhla generální oprava altánu. V té době měl červeně natřenou dvojitou šindelovou střechu s polévanou vázou na špici a uvnitř pevně zabudované lavice. Besídka měla základy, podezdívku a sklípek. Nejstarší dochovaná dokumentace stavby pochází až z roku 1870, kdy bylo okolí altánu upraveno v romantickém duchu. Zde jsou ještě zakresleny rohové lavice, schodiště, které nemělo zábradlí, a dvoukřídlá vstupní dvířka s dřevěnými sloupky. Na konci 19. století byla vstupní dvířka nahrazena jednokřídlými a nové schodiště bylo opatřeno sloupky zábradlí s gotizujícím tvaroslovím. Pavilón v té době sloužil jako besídka pro hudebníky, kteří zde hráli pro návštěvníky, což přispívalo k celkovému charakteru zahrady jako místa pro oddech panstva, hry v bludištích a na houpačkách, slavnostní představení v letní a zimní jízdárně a vyjížďky na loďkách po jezírku. Intimita Bellarie vábila galantní kavalíry a zámecké slečny k dostaveníčkům, z dřevěného altánu se linuly tóny podmanivé hudby.

Hudební pavilón zůstal zachován ve své rokokové podobě po celý následující vývoj zámecké zahrady, měnilo se pouze jeho okolí, od pravoúhlého bludiště se složitým systémem živých plotů po romantickou úpravu. Kolem altánu byly nepravidelně vysazeny stromy, které vytvořili stavbě pozadí, avšak nikoli romantickou scenérii, jak bylo obvyklé u přírodně krajinářských kompozic té doby.

3. Kůrový domek (Červený Dvůr)

V Červeném Dvoře nalezneme dřevěný objekt polygonálního půdorysu umístěný v severní části zahrady, s fasádou obloženou stromovou kůrou a zastřešením šindelovou valbovou střechou s dekorovanými přesahy. Fasády jsou prolomeny pravoúhlými okenními a dveřními otvory. Domky obložené kůrou, podobně jako stavby z jiných přírodních materiálů - kamene a mechu, často v zahradách plnily roli poustevny.

Domek, který dostal kvůli svému vzhledu přezdívku „Perníková chaloupka“, získal dnešní podobu během romantických úprav zahrady v 2. polovině 19. století. Měl téměř pohádkový charakter oblíbený v anglických krajinářských parcích a byl určen ke hraní dětí. Inspirací mu měla být obdobná stavba v anglickém královském parku nedaleko Windsoru.

Na stejném místě však dle plánů ze začátku 19. století a kreseb Pauliny ze Schwarzenberku z doby kolem roku 1800 stávala již v barokně klasicistní fázi zahrady drobná budova zázemí Letní jízdárny, či lóže, odkud panstvo mohlo sledovat dění v jízdárně i za nepříznivého počasí. Měla obdélníkový půdorys, valbovou střechu a patrně již obklad stromovou kůrou. Byla opatřena okny a vstupními dveřmi symetricky umístěnými, se zaklenutím půlkruhovým obloukem a s okenicemi se žaluziemi. Pravděpodobně se tedy spíše jednalo pouze o přestavbu staršího objektu pro nový účel a polygonální přístavba a změna tvaru otvorů byla součástí této přeměny v polovině 19. století. Kůrový domek mohl být pravděpodobně i vytápěn či v něm byla umístěna kuchyně, jak dokládá přítomnost zděného komína. V 1. polovině 20. století poté, co byla na místě Letní jízdárny zřízena zelinářská zahrada, sloužil domek nejen dětem, ale i pro ukládání zahradnického nářadí.

4. Střelnice (Červený Dvůr)

Protože střelba do terčů patřila k oblíbené panské zábavě, a to jak mužů, tak žen, součástí zámeckých zahrad a parků bývala střelnice. I historické plány barokně klasicistní zahrady u zámku v Červeném Dvoře dokládají její přítomnost („Schießstatt“ na plánu z roku 1810). Střelnice se nacházela poblíž severní hranice zahrady. Dle plánu obsahovala zděnou stavbu, dle kresby Pauliny ze Schwarzenberku lehký dřevěný přístřešek, který chránil panstvo před nepřízní počasí a odkud se střílelo do dvou terčů umístěných v topolové aleji orientované směrem ven z areálu. Střelnice se nezachovala do dalších vývojových fází zahrady.

5. Domek z hranice dříví (Červený Dvůr)

Tato drobná dřevěná stavba pravděpodobně stála na křížení pěšin v jižní části klasicistní zahrady v Červeném Dvoře, neboť zde žlutě zakreslený objekt na plánu z roku 1810 je v legendě označen jako „Scheiterhaus“ (= dům z polen). Zároveň na kresbě Pauliny ze Schwarzenberku se objevuje domek postavený z polen, zastřešený stanovou střechou pravděpodobně z větví a slámy. Objekt mohl sloužit jako úkryt před nepřízní počasí, která zastihla návštěvníka zahrady při procházce. Bohužel tato stavba byla během krajinářské přeměny parku zrušena.

6. Domek z hranice dříví (Kroměříž)

Ve východní části Podzámecké zahrady byla na přelomu 18. a 19. století uprostřed stinného bosketu z buků a dubů, kde „všechno bylo ponecháno milé matce přírodě“ (J. Fischer)¹ vytvořena hranice dříví krytá doškovou střechou. Uvnitř byl zřízen salón vyzdobený moderními tapetami, s tureckými pohovkami a ozdobnými stolky. Společnost zde mohla posnídat, nebo si jen dopřát občerstvení šálkem kávy či sklenkou likéru za doprovodu melodií vyluzovaných ukrytými hudebníky. V blízkosti tu byla v obrovském dubu skrytá jednoduchá kuchyňka. Vzhledem ke způsobu provedení neměla stavba patrně dlouhou životnost, jak ostatně dokládá i plán z roku 1832, kde již stavba zachycena není.

7. Přístaviště gondol (Kroměříž)

Jednou z hlavních atrakcí sentimentální Podzámecké zahrady byly projížďky po vodním kanálu, odkud mohli návštěvníci nerušeně obdivovat okolní partie. V pravém nároží bazénu proto vyrostlo přístaviště benátských gondol, které bylo tvořeno jednoduchým dřevěným přístřeškem. Jak píše J. Fischer, obsluha gondol byla oděna do červenobílých pruhovaných námořnických obleků a plavbu na lodičce doprovázely melodie hudebníků, usazených přímo na lodi či na břehu.²

8. Salón ukrytý ve slaměném stohu (Kroměříž)

Nedaleko Chropyňské aleje byl na přelomu 18. a 19. století vytvořen stoh slámy, který v sobě ukrýval kabinet s několika překvapeními pro příchozí návštěvníky. Bohužel přesné umístění není z plánových podkladů známo. J. Fischer popisuje, že ze stran se vysunuly sedačky a celá jedna stěna mohla v jednom okamžiku zmizet a nabídnout tak pohled do květinové zahrádky.³ Venku na louce stíněné vysokými topoly byl umístěn terč pro učení se střelby „ku ptáku“. Předpokládám, že vzhledem k charakteru stavby neměla její existence dlouhého trvání.

9. Čínský pavilón (Kroměříž)

Tento typ staveb, ovlivněný módou chinoiserií, byl velmi častou součástí romantických kompozic sentimentálních anglo-čínských a krajinářských parků. V Podzámecké zahradě se poprvé objevil v 90. letech 18. století v nově upravené části zahrady, která vznikla za ještě barokně uspořádaným parterem v bosketu mezi Chropyňskou alejí a Mlýnskou strouhou v sentimentálním duchu. V tomto bosketu byl na travnaté ploše téměř na břehu mlýnského náhonu vytvořen umělý kopeček, na nějž stoupala rampa lemovaná dřevěným zábradlím. Na návrší byla vztyčena patrová stavba, pravděpodobně dřevěná, na centrálním osmibokém půdorysu, zakončená stanovou stříškou se zvednutými rohy, na špičce s výraznou korouhvičkou patrně s plechovým drakem. Patro bylo opatřeno průběžným balkónem s lehkým kovovým zábradlím, s přístupem po vnějším schodišti. Fasády byly dekorovány svislými pruhy v bílé a růžové barvě a byly opatřeny okny s půlkruhovým záklenkem a dřevěnými žaluziovými okenicemi. Interiér byl dekorován také v čínském stylu.

V případě Podzámecké zahrady byla obvyklá funkce chrámku jako zahradního pavilónku sloužícího k rozjímání a podávání čaje spojena s funkcí vyhlídky jak na zámek, tak do volné krajiny s řekou Moravou, loukami a pastvinami mimo zahradní areál. Z vyhlídky se jistě nabízely malebné scenérie. K rozptýlení návštěvníků, unavených dlouhou procházkou, sloužila i dřevěná houpačka umístěná u paty kopce.

Stavba nebyla využita do krajinářské kompozice, ale funkci vyhlídky převzala Květinová věž. Po připojení nových částí areálu se v nově uspořádaném přírodně krajinářském Maxmiliánově parku objevil nový dřevěný objekt inspirovaný čínskými motivy – tzv. Mandarínský domek („Mandarinen Haus“) umístěný nad vodním přítokem mezi napájecím kanálem a Divokým rybníkem a do dnešních dnů se nezachoval. Byl zbudován kolem roku 1849 podle návrhu autora nové podoby Podzámecké zahrady – tedy arcibiskupského architekta Antona Archeho. Pavilón čtvercového půdorysu se stupňovitou jehlancovou střechou nesenou čtveřicí sloupů v každém z nároží vydržel při Divokém rybníku asi 30 let. Střecha s výrazně vytaženými okraji byla při spodním obvodu zdobena ozdobným vlysem, další dekorativní doplňky se nacházely v nárožích střechy a ve vrcholu.

V 80. letech 19. století proběhla výstavba již třetí dřevěné stavby v čínském duchu – Čínského pavilónu, tentokrát na nově vytvořeném ostrově v Divokém rybníku. Jednoduchý otevřený chrámek obdélného půdorysu o rozměrech 2,7 × 3,5 m byl podpírán soustavou 12 sloupů sdružených v nárožích po třech a završen dvoustupňovou stříškou se zvednutými rohy a korouhvičkou uprostřed. Pavilón byl postaven na vyvýšený sokl tvořený trámovým roštem, k jehož založení bylo použito pilot, zarážených do terénu. Tři pravidelně rozmístěné dvojice pilot kruhového průřezu měly být využity i pro založení vstupních schodů v břehu ostrůvku i před vstupem do pavilónu. Stabilitu soklu zajišťovalo vnitřní, nasucho kladené cihlové zdivo.

V každém z nároží pavilónu se nacházel válcový sloup, posazený na hranolovou podnož s kanelováním. Mezi podnožemi sloupů bylo rozepjato dřevěné zábradlí s dekorativně pojatými výplněmi vyříznutými z dřevěné desky, zasunuté do drážek madla a prahu. Každý z dvanácti sloupů sestával ze tří odlišně řešených částí – vysoké spodní části s bohatým členěním, střední partie počínající v úrovni entaze a římsou oddělené hlavice. Spodní část sloupu byla obložena kanelovanými „píšťalami“, které byly ke sloupu připevněné hřebíky. Navazující dřík byl opatřen spirálovitě se stáčejícím tordováním, vytvořeným prostřednictvím subtilních lišt oblého profilu, přibitých k dříku drobnými hřebíčky. Hlavice sloupů byly zdobeny sádrovým zoomorfním reliéfem, znázorňujícím dráčka s roztaženými křídly. Nad hlavicemi se nacházel nízký překlad s kanelováním. V úrovni tohoto překladu byl celý objekt pavilónku svázán v příčném i podélném směru vždy dvojicí kovových táhel, zakotvených v blízkosti nároží. Uprostřed půdorysu se nacházel podstavec se sochou.

Střecha pavilónu byla kryta plechem a měla dvě úrovně, oddělené volným světlíkem. Vzhůru stočené rohy byly zdobeny plechovými ornamenty v čínském stylu, světlík byl dekorován dřevěnými aplikacemi a ve vrcholu vyšší stříšky byl umístěn čínský dráček. Podhled obou střech byl opatřený hladkou omítkou nanesenou na rákos. Původní barevnost exteriéru pavilónu byla poměrně střízlivá, patrně v kontrastu světle natíraných nosných prvků a tmavším (červeným?) zastřešením. Patrně kolem roku 1910 došlo k náročnější úpravě exteriéru, sloupy i podhledy zastřešení doplnily pestré barevné kombinace s bohatou ornamentální či geometrickou malbou.

Poslední, dodnes dochovaná stavba čínského pavilónu představuje velmi kvalitní ukázku drobné, v podstatě stále v romantickém duchu cítěné zahradní stavby. Pavilón, umístěný do romantického zákoutí Divokého rybníku, mimořádně působivě akcentuje uvedenou partii Podzámecké zahrady a přispívá k vyváženému působení její přírodní a architektonické složky.⁴

10. Poustevna (Kroměříž)

Poustevna jako v romantických zahradách oblíbené místo pro rozjímání byla na konci 18. století postavena na pozadí tmavého lesíka na konci Podzámecké zahrady při ústí Mlýnské strouhy do řeky Moravy. Dřevěná stavba nepravidelného půdorysu se štíhlou věžičkou a doškovou střechou byla obklopena zahrádkou s miniaturními ovocnými stromy, vonícími květinami a rostlinami užitečnými v kuchyni. Poustevna na rozdíl od většiny ostatních dřevěných staveb pocházejících ze sentimentální úpravy zahrady byla zakomponována i do krajinářského parku, ovšem již bez své okrasné zahrádky. Zrušena byla až v druhé polovině 19. století.

11. Tahitský chrámek (Kroměříž)

Dřevěný Tahitský chrámek byl postaven na přelomu 18. a 19. století na mírném pahorku na rozhraní zahrady a volné okolní krajiny v době přeměny Podzámecké zahrady v sentimentálním duchu, kdy byly ke stávající ploše zahrady připojeny i některé pozemky za mlýnským náhonem. Kruhová stavba se štíhlými dřevěnými sloupy, slaměnou stříškou a tamburem měla upomínat na tichomořské výpravy Jamese Cooka. Protože stála na samotném konci zahrady, poskytovala nerušený výhled do volné okolní krajiny, zejména na louky a pastviny. K pohodlí pozorovatelů sloužily lavice a křesílka, spletená z vrbového proutí. Chrámek byl i sám cílem pohledů, zajímavý výhled návštěvníkům poskytoval například můstek přes mlýnský náhon.

Bohužel ani Tahitský chrámek nebyl zakomponován do pozdějšího krajinářského parku, neboť se dostal dovnitř dispozice parku. Funkci vyhlídky převzala nejprve nová vyhlídková plošina na umělém návrší v ose Chropyňské aleje, nahrazená později Maxmiliánovou kolonádou, a Květinová věž na samotném ostrohu při ústí Mlýnské strouhy do řeky Moravy.

12. Květinová věž (Kroměříž)

V rohu nově vytvořeného krajinářského Maxmiliánova parku, na ostrohu u ústí Mlýnského ramene do Moravy, byla vztyčena monumentální 23 metrů vysoká vyhlídka nazývaná Bellevue. Po obvodu věže vytvořené z 16 kmenů pevně vetknutých do podnože vedlo na horní vyhlídkovou plošinu spirálovité schodiště. Uprostřed stál na podlaze z kamenné mozaiky sloup s květinovou vázou. Protože byla střecha vyhlídky pokryta růžemi, nazývala se stavba také Květinovou věží. V druhé polovině 19. století byla věž zrušena.

13. Mostky (Červený Dvůr)

Zajímavým příkladem dřevěných konstrukcí jsou také klenuté mostky v Červeném Dvoře, jejichž výkresy byly nalezeny v archivních materiálech včetně variant barevného ztvárnění. Vzhledem k šíři vodního toku, který pod nimi měl protékat, je pravděpodobné, že se jednalo o mostky z přelomu 18. a 19. století, které vedly přes slepé rameno tzv. Anglického potoka v jihovýchodní části klasicistní zahrady, anebo byl menší z nich překlenut přes úzký vodní tok vytékající z potoka.

14. Mosty (Kroměříž)

Další dřevěné mosty se nacházely v Kroměříži. Pravidelná parterová plocha před zámkem byla spojena s kouzelným lesem za kanálem pomocí dřevěného mostu opatřeného lucernami. Přes mlýnský náhon vedly další dva dřevěné mosty, jeden byl přímý jednoduchý a nacházel se u selského statku, druhý (Velký most) byl obloukový s okrasným zábradlím a spojoval ruiny s ovocným sadem. Všechny mosty poskytovaly zajímavé výhledy na stavby umístěné na obou březích, na dřevěné loďky projíždějící po vodě či na zelení porostlé břehy a hladinu s vodním ptactvem. Mosty se ale staly i pohledovým cílem. Dřevěné mosty byly při úpravách ve 30. letech 19. století odstraněny a byly vybudovány mosty nové, kamenné s umělecky ztvárněným litinovým zábradlím.

15. Paraplíčko v labyrintu (Kroměříž)

Zajímavou hříčku dodnes nalezneme v Podzámecké zahradě. V jednom z bosketů zahrady byl v 90. letech 18. století zřízen labyrint. Měl půdorysný tvar voluty, stěny tvořené stříhaným živým plotem a na konci spletité cesty bylo umístěno velké dřevěné paraplíčko s plechovou krytinou a lavicí v podnoži. Labyrint plnil svoji úlohu ještě na počátku krajinářských úprav, neboť je zachycen na plánu z roku 1837, ale do výsledné kompozice, pravděpodobně kvůli nutnosti pravidelné náročné údržby, již začleněn nebyl a dochovalo se pouze paraplíčko, které tak mohlo chránit návštěvníky parku před deštěm a sluncem.

16. Houpačka (Červený Dvůr)

Jak je patrné z kresby Pauliny ze Schwarzenberku, v zahradě se na počátku 19. století nacházela jednoduchá houpačka zavěšená mezi dvěma dřevěnými kůly, umístěná jihovýchodně od hlavního parteru na louce obklopené vzrostlými stromy. Její poloha je dokumentována jak na plánu z roku 1810, kde je označena jako „Hütschen“, tak na plánu o devět let mladším. Později o ní nemáme zmínky.

17. Další drobné zahradní prvky (Kroměříž)

Další dřevěné konstrukce, sloužící jako zábavné prvky, můžeme nalézt například v Podzámecké zahradě v 2. polovině 19. století. Jednalo se o střelnici u stohu slámy, v Maxmiliánově části parku pak tatarský stan z červenobílé látky, v houští u řeky Moravy cikánský stan s postavou starého Cikána, vlajkový stožár či skupinu mechanických figur Číňanů, která se přišlápnutím prkénka na cestě ukláněla a zvonila zvonečky.

Seznam pramenů a ikonografie

• Mertenová, Kateřina: Pronikání anglického parku do francouzské zahrady v českých zemích. Disertační práce, Fakulta architektury ČVUT, Praha 2011
• ČK 1 – Plán rokokové zahrady – 1776 In: Le Rouge, Jean Louis: Cahiers de Jardins Anglo-Chinois, Paříž 1776
• ČK 2 – Hudební pavilón – plány – 1879, autor Jan Štěrbík. Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov, IAB N. 5
• ČD 1 – Kůrový domek – kolem 1800, autor Paulina ze Schwarzenberku, obr. 14. Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov (SOA ČK), Sbírka alb, grafických listů, fotografií, sign. 88
• ČD 2 – Plán Červeného Dvora se zahradou – 1819, autor Josef Langweil. SOA ČK, Vs ČK, st. odd., I A B No. 566
• ČD 3 – Střelnice – kolem 1800, autor Paulina ze Schwarzenberku, obr. 16. Cit. viz ČD 1
• ČD 4 – Domek z hranice dříví – kolem 1800, autor Paulina ze Schwarzenberku, obr. 37. Cit. viz ČD 1
• ČD 5 – Návrh mostků – konec 18. stol. SOA ČK, Vs ČK, I A 6 G 7 alfa
• ČD 6 – Houpačka – kolem 1800, autor Paulina ze Schwarzenberku, obr. 40. Cit. viz ČD 1
• KM 1 – Domek z hranice dříví – 1800, autor Josef Fischer. Arcibiskupský zámek Kroměříž (AZK) B 128 G 18 948
• KM 2 – Plán zahrady po úpravě – 1802, autor Josef Fischer. Muzeum Kroměřížska (MK) 1605
• KM 3 – Přístaviště pro gondoly – 1800, autor Josef Fischer. AZK B 128 G 18 947
• KM 4 – Čínský pavilón s houpačkou – 1800, autor Josef Fischer. AZK B 128 G 18 943
• KM 5 – Celkový plán Podzámecké zahrady – 1850, autoři Bernard Lipavský a Johann Homme. AZK bez inv. č.
• KM 6 – Zaměření západní stěny Čínského pavilónu. In: Janiš, Dalibor – Štětina, Jan: Stavebně-historický průzkum čínského pavilónu v Podzámecké zahradě v Kroměříži. Národní památkový ústav, Kroměříž 2011, tab. 5. www.nczk.cz
• KM 7 – Celkový plán Podzámecké zahrady – 1832, autor Karl Thalherr. Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc (ZAO) 11 900
• KM 8 – Poustevna – 1800, autor Josef Fischer. AZK B 128 G 18 944
• KM 9 – Tahitský pavilón – 1800, autor Josef Fischer. AZK B 128 G 18 949
• KM 10 – Velký most – 1800, autor Josef Fischer. AZK B 128 G 18 952

Foto – autor Kateřina Mertenová

---

Poznámky

¹ Fischer, Josef: Die Fürstlichen Gärten zu Kremsier beschrieben von einem Freunde der verschönerten Natur. Olmütz 1802, str. 13 Zpět

² Tamtéž, str. 12 Zpět

³ Tamtéž, str. 11 Zpět

⁴ Janiš, Dalibor – Štětina, Jan: Stavebně-historický průzkum čínského pavilónu v Podzámecké zahradě v Kroměříži. Národní památkový ústav, Kroměříž 2011. www.nczk.cz Zpět