Z šéfa jaderné elektrárny je dnes propagátor větrníků

Dukovany: Poněkud přezíravý postoj mají jaderní energetici k výrobě elektřiny pomocí větru. A často jsme od nich slýchali argument, že v naší republice nevanou tak silné a pravidelné větry, aby stálo za to vážně uvažovat o stavbě větrných elektráren. To bylo, časy se změnily. Byl to proto paradox, když do informačního centra Jaderné elektrárny Dukovany přijel stavbu větrníků propagovat její bývalý ředitel Josef Sedlák. Dnes je Sedlák generálním ředitelem firmy ČEZ Obnovitelné zdroje a první otázka se proto nabízela sama.

Jak jste se vnitřně vyrovnal s tím, že jste se z ředitele elektrárny jaderné stal propagátorem energie větrné?

Musím přiznat, že mi to určité problémy dělalo. Hlavně z toho důvodu, že jsem byl přece jen na elektrárně, jejíž výkon činil 1760 megawat. A teď najednou vedle stavíte elektrárnu, která má dva megawaty a připadá vám strašně nepatrná. Ale i to je přitom ještě poměrně dost. Třeba vodní elektrárna Hučák v Hradci Králové, kde máme sídlo naší společnosti, má výkon jen 750 kilowat! Tam si teprve člověk uvědomí, jaký je Jaderná elektrárna Dukovany velkým přínosem pro celou zemi.

Čím to, že je najednou výhodné stavět u Dukovan větrné elektrárny? Fouká vítr víc, nebo se zvýšila účinnost vrtulí?

Platí to druhé. Zatímco u starých strojů se rotory otáčely až od rychlosti větru šest metrů za sekundu, dnešní se otáčejí už od tří metrů za sekundu, což už je poměrně slabý vítr. Z toho důvodu výrazně vzrostla i účinnost větrných elektráren.

Jejich ložiska mají menší tření?

Přesně tak, je to otázka technických zlepšení i toho, že se ty stroje staví vyšší a delšími listy. Pro představu, před Vídní stojí starší stroje, které mají délku lopatky 26 metrů, 36 metrů a nejnovější 46 metrů. Prodloužení lopatky o deset metrů z 26 na 36 metrů zdvojnásobí plochu, ze které je sbírán vítr. A prodloužení o dalších deset metrů opět znamená takřka zdvojnásobení.

Lidé se ale obávají hluku z vrtulí.

Nové technologie jsou výrazně méně hlučné. Platí, že ve vzdálenosti 600 metrů od elektrárny i ve směru větru není hlučnost vrtulí vyšší než 40 decibelů, což je hluk klidného obývacího pokoje.

Nafty, uhlí a plynu celosvětově ubývá, dovážíme je z nestabilních zemí. Větrné elektrárny nás ale nezachrání. Mění se názor na jadernu energetiku v rámci Evropské unie?

Určitě se změní a můj soukromý názor je takový, že kdyby se zastavil ropovod Družba ne na tři dny, ale na tři týdny, lidi by si uvědomili, jak jsme zranitelní. Ale bohužel, v lidské povaze je to, že lidé začnou o něčem vážně přemýšlet, až když je průšvih.

A to už je pozdě.

A hlavně to pak bude hrozně drahé. To, že Evropa od jaderné energetiky ustoupila, byla velikánská chyba. Ale podle mého názoru se vedle sebe vejde jak jaderná energie, která má tu výhodu, že je bezuhlíkatá, tak i obnovitelné zdroje. To jsou všechno zdroje, kterým, podle mě, patří budoucnost.