Financování vodárenství z fondů EU je problém

NA GENERÁLNÍM ŘEDITELSTVÍ pro regionální rozvoj v Bruselu jsou pozastaveny čtyři velké projekty na obnovu vodáren a kanalizací na Moravě (Zlín, Jihlava, Vírský vodovod a Olše). Přestaly docházet i peníze na projekty již přiklepnuté a po všech liniích schválené.

Výtky z Bruselu směřují zejména vůči smluvním vztahům mezi vlastníky a provozovateli a vůči legislativě ve vodárenství obecně.
Pro vztahy ve vodním hospodářství jsou určující zákony o vodovodech a kanalizacích, o koncesích a o veřejných zakázkách, a ty jsou všechny novelizované právě letos. Čeští úředníci jsou přesvědčeni, že náš systém - byť poměrně složitý a roztříštěný - požadavkům zcela vyhovuje a že EU žádný jednotný model regulace vodárenství v přímém vztahu k provozu nenařizuje.
Bruselu se nelíbí rovněž roztříštěné pravomoci a kompetence v oboru., které jsou rozděleny mezi čtyři ministerstva, kraje, města a obce. České stanovisko hlásá, že jde o ucelený a závazný systém regulace, který zahrnuje vyvážený soubor kritérií posuzování výkonnosti provozovatele. V Bruselu to ale přesto nechápou. Stále požadují totéž: zavedení nejlepší mezinárodní praxe (best international practice), aniž by tento pojem měl ustálenou konkrétní podobu, či se objevoval v některém z platných předpisů EU.
Vodárenství je v kompetenci dvou ministerstev (životní prostředí, zemědělství), ve vztahu k evropským fondům je ve hře ještě MMR a Ministerstvo financí. Tyto úřady a různé pomocné instituce často nekopaly jako jeden tým: když se to odrazilo i v bruselských kancelářích, bylo na problém zaděláno.
Nový ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič Ekonomu řekl, že na kauze vodárenských projektů se ukazuje, jak důležité bude posílit systémové mechanismy celé agendy vztahů našeho státu vůči EU a jejím institucím: "Hájení našich zájmů vůči jednotlivým orgánům EU musí být podstatně více politické než v současné době je. Mám obavu, že teď je to spíš úřednický mechanismus. Za každým věcným stanoviskem by mělo stát pádné stanovisko politické, které bude garantováno nějakým politickým představitelem, jenž za to nese zodpovědnost."

Česko slíbilo, že do roku 2010 zavede čištění městských odpadních vod do všech obcí nad 2000 obyvatel. Představuje to vybudování kanalizace v 593 městech a obcích, z toho ve 170 sídlech je dokonce počet obyvatel vyšší než 10 tisíc. Pouze ve třiatřiceti aglomeracích bude požadavek splněn ještě letos, na ostatní zbývají už jen čtyři roky. Odváděné odpadní vody v obcích nad 2000 obyvatel musejí být před vypouštěním podrobeny "přiměřenému čištění", nad 10 000 obyvatel pak podle ještě přísnějších požadavků.
Důvodem je, že celé území ČR je v rámci Evropské unie označeno za citlivou oblast - u nás vodní toky svou pouť začínají a pokračují přes naše hranice do dalších zemí. Přitvrdil zejména požadavek na přísnější odstraňování sloučenin dusíku a fosforu. Na svůj závazek jsme přistoupili dobrovolně, byli jsme však možná přespříliš optimističtí a vstřícní; Slovensko si vyjednalo na tuto záležitost termín až do roku 2015.

Podle předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Oty Melchera je na splnění závazku třeba vynaložit do roku 2010 asi 75 miliard korun (včetně přípravy projektů), z toho zhruba 60-75 % by mělo jít právě z evropských fondů. Závazek je to obtížně splnitelný v každém případě, bez evropských peněz nereálný. I proto je situace, kdy jsme nemohli vyčerpat z EU prostředky na vodárenské projekty ani za rok 2006, velmi naléhavá.