Energetický trh České republiky rok poté

Před 20 lety byl spuštěn první blok jaderné elektrárny v Dukovanech, čímž odstartovaly zcela nové podmínky ve výrobě elektrické energie naší země, do té doby závislé především na uhelných konvečních elektrárnách bez odsiřovacích technologií. Česká energetika, stejně jako energetiky většiny sousedících tzv. socialistických zemí, zamořovala v té době svými emisemi střední Evropu. Zvrat nastal na přelomu tisíciletí, kdy k elektrárně Dukovany přibyl výkon další jaderné elektrárny Temelín a kdy ČR odsířila uhelné elektrárny v ekologickém programu trvajícim jen 6 let. Tento program svým rozsahem i vynaložený mi prostředky (2 mld. eur) neměl v Evropě obdoby. Od roku 1990 přijímala ČR postupně direktivy Evropské unie platné pro energetiku, mj. i direktivy, vytvářející podmínky k liberalizaci trhu s energiemi, aby se připravila na své očekávané členství v Unii, k němuž došlo 1. května 2004. Jaká je situace na trhu s energiemi v této zemi rok poté a jaké jsou zkušenosti ČR z přechodu od plánovaného hospodářství k tržním ekonomickým podmínkám v energetice?

VLIV PROSTŘEDÍ EU

Zásadní změny v energetice evropských zemí a příprava na členství v EU vyvolaly silnou potřebu přijetí zcela nové legislativy, a to především novelu Energetického zákona (č. 458/ 2001 Sb.) a zákonů souvisejících, například zákona o hospodaření s energií, směrnice o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a další související vyhlášky, a dále aktualizaci souvisejících základních dokumentů, například Státní energetické koncepce (poslední znění je z března 2004). Zásadní změnu přineslo i zřízení institutu Regulátora trhu (ERU) z roku 2000 a vznik Operátora trhu (OTE), které podmiňovaly otevření trhu s elektřinou k 1. lednu 2002, vznik oprávněných zákazníků a poskytování podpůrných služeb i obchodování s nimi. Je třeba říci, že jak ERU, tak OTE již fungují, a to na vysoké úrovni, ten druhý s technologickým vybavením získaným a dopracovaným v rekordně krátké době. Zatím co v roce 2002 si v ČR mohli volit svého dodavatele zákazníci s ročním odběrem vyšším než 40 GWh, od 1. ledna 2003 se tento limit snížil na zákazníky s nejméně 9 GWh za rok, aby od roku 2004 získal toto právo každý, pokud je jeho odběrné místo vybaveno měřením. Takto bylo otevřeno asi 60 % trhu s elektřinou. Plné liberalizace, tedy i volby dodavatele pro domácnosti, by mělo být dosaženo k 1. červenci 2006. Souběžně s tím probíhala privatizace některých částí energetické soustavy a plynárenských podniků včetně distribuce, ale i dodávek vody. Novou a podstatnou skutečností na českém trhu s elektřinou je vyčlenění přenosové soustavy z majetku akciové společnosti ČEZ a vznik společnosti ČEPS (Česká energetická přenosová soustava). Za závažnou změnu musíme rovněž označit i opětovné sloučení pěti z osmi samostatných distribučních společností REAS (určeny jsou hranicemi původního krajského členění) a jejich začlenění pod společnost ČEZ (hlavní vlastník je stát, má 61% akcií), sloučení dalších dvou distribučních společností (Jihomoravská a Jihočeská energetika) a jejich začlenění (na základě koupě) pod společnost E. ON. Je však třeba dodat, že společnost E. ON nezískala své podíly státem organizovaným prodejem, ale útokem, skoupením akcií menších akcionářů, především měst a obcí. Můžeme to považovat za tzv. privatizační proces Klausova typu, nebo za výsledek leta neujasněné energetické strategie státu. Vychází to nastejno. Poslední distribuční společnost, Pražská energetika, patří do majetku zahraničních společností RWE a města Prahy. Pět sloučených distribučních společností, ovládaných dnes dominantním výrobcem elektřiny v ČR, společností ČEZ, tak vytvářejí nový a vertikálně orientovaný elektroenergetický podnik, dominující českému trhu.

HODNOCENÍ S MÍNUSEM

Jak je toto členění českého elektroenergetického a plynařského trhu posuzováno v kontextu podmínek a situace v EU? Evropská komise v hodnocení podmínek fungování elektroenergetického trhu ČR v roce 2004 konstatovala, že ten je v počáteční fázi liberalizace, zatím co u plynu právem konstatovala nefunkčnost otevření trhu. Monopolním vlastníkem trhu s plynem, a to jak transitní společnosti TRANSGAS, tak všech distribučních společností, je společnost RWE. Navíc na deformovaném trhu s plynem se stále projevují důsledky státní politiky finanční podpory plynofikace obcí. Současná vysoká cena plynu pro spotřebitele navíc silně komplikuje využitelnost těchto investic a zvláště obce proto hledají jiné způsoby výroby tepla. Cena plynu má zásadní vliv i na případný rozvoj paroplynových zdrojů energie v ČR. Tedy technologií, které jsou uznávány jako vysoce efektivní a operativní, tzv. paroplynové cykly dnes doplňují velké zdroje energií u měst právě pro svoji operativnost. Tato technologie se nám z uvedených i dalších důvodů zásadně vyhýbá. Výhrady (z vnitřního pohledu ČR) jsou vyslovovány k relativně vysoké ceně silové elektřiny, která je de facto určována dominantním výrobcem, tedy a. s. ČEZ, a ostatní nezávislí výrobci ji musí respektovat. Regulátor trhu - ERU - hraje zásadní roli při stanovení dalších, již regulovaných složek ceny elektřiny, které jsou každoročně aktualizovány tzv. cenovým výměrem. Jeho obsahem mj. jsou: cena přenosu, lokálně stanovovaná cena distribuce, cena systémových služeb (jejichž prostřednictvím se hradí regulace elektrizační soustavy) a specifikace cenových zvýhodnění, sloužících k podpoře decentrální výroby, výroby z kogenerace, výroby z obnovitelných zdrojů a poplatky na činnost Operátora trhu. Ve sporech o cenu elektrické energie, která v posledních 12 měsících stoupla o 11 %, se často protiargumentuje faktem, že rozdíl ceny mezi německým trhem a trhem ČR je 21 %, podobně s Rakouskem, Maďarskem a dokonce i Polskem. Podle těchto srovnání je elektřina jedinou komoditou služeb, jejíž cena od roku 1992 v ČR neroste. Další zdražení elektřiny se očekává

ČEZ DOSUD NEZNÁ CENY ELEKTŘINY NA ROK 2006

Pokud budeme citovat tiskovou zprávu ČEZ (13. června), " velkoobchodní ceny (rozuměj elektřiny) budou výsledkem tržního působení nabídky a poptávky v celém regionu střední Evropy a budou známé teprve v hlavním kontraktačním období na příští rok, tj. během srpna a září. Ceny na zahraničních likvidních trzích mezitím za poslední měsíce vzrostly o téměř 20 %. První cenové signály v ČR na příští rok ukazují, že zřejmě dojde ke zvýšení cen i na domácím trhu, ale ne tak dramaticky. Hlavními cenovými impulzy budou výsledky srpnové aukce " virtuální elektrárny" ČEZ o výkonu 400 MW, nařízené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, a navazující velkoobchodní aukce Duhové energie ČEZ, tak jako v minulých letech. Již dnes nicméně odběratelé poptávají na burze a přímo od výrobců elektřinu na rok 2006 za ceny vyšší než pro letošní rok. " Je nutné si uvědomit, že případné velkoobchodní zdražení cen se promítne do cen koncových zákazníků jen z části. Například pro domácnosti tvoří velkoobchodní cena jen kolem jedné třetiny celkového tarifu, kde jsou kromě elektřiny zohledněny také poplatky za přenos, distribuci, systémové služby, podporu obnovitelných zdrojů a DPH," říká Alan Svoboda, ředitel pro obchod a člen představenstva ČEZ. Na růst cen v Evropě má vliv rostoucí nedostatek elektřiny, vzhledem k rostoucí poptávce a postupnému uzavírání starých zdrojů. Ceny v zahraničí stoupají v posledních měsících také vinou stoupající nejistoty výrobců ohledně ekologických podmínek, za nichž bude umožněna výstavba a obnova zdrojů. V České republice jsou dnes nejnižší velkoobchodní ceny silové elektřiny ve srovnání s okolními státy - Německem (o 18 % vyšší), Rakouskem (o 18 % vyšší), Polskem (o 15 % vyšší), Slovenskem (o 10 % vyšší) a Maďarskem (o 22 % vyšší). Celkově tak ceny v zahraničí za posledních 5 let vzrostly o více než 100 %, zatímco v ČR se zatím drží na úrovni z roku 2000. V Evropě končí doba rozdělování trhů a elektroenergetické společnosti již nadále nepotřebují dělat líbivou politiku. Docházejí jim také rezervy a přichází cyklus zvyšování cen, což je bohužel v příkrém rozporu s představami o výsledcích liberalizovaného trhu s energiemi samotné EU. Ale o tom ještě později.

VÝVOJ INSTALOVANÉHO VÝKONU

Česká republika v současné době disponuje instalovaným výkonem 17 373 MW. Z toho ČEZ disponuje výkonem 12 126 MW, nezávislí výrobci 3428 MW a tzv. závodní elektrárny výkonem 1818 MW. Výroba elektrické energie v roce 2004 dosáhla 84,3 GWh a ČEZ se na tomto objemu podílel 60,4 %, což představuje 61,6 GWh elektrické energie, z toho zhruba 15 GWh bylo exportováno. V současné době překračuje výroba elektrické energie jen ve skupině ČEZ poptávku ČR o 30 %. Co se týče členění výroby dle typů zdrojů, je v uhelných zdrojích a. s ČEZ instalováno 6482 MW výkonu, u nezávislých výrobců 2374 MW a v tzv. závodních elektrárnách 1777 MW, celkem tedy asi 56 % výkonu zdrojů. Plynovými či paroplynovými zdroji ČEZ nedisponuje vůbec, zatím co nezávislí výrobci instalovali výkon 722 MW. ČEZ však disponuje výkonem 3776 MW v jaderných elektrárnách, kde JE Dukovany patří svojí spolehlivostí k nejlepším v Evropě. Již nyní plánuje ČEZ prodloužení životnosti tohoto zdroje do roku 2025. Jaderná energetika se na celkové výrobě elektrické energie v ČR podílí 31,1 %. JE Temelín se svými 2000 MW tvoří výrazný exportní potenciál společnosti ČEZ. Vývoj možné těžby hnědého uhlí Jednotlivé sekce grafu představují doly hnědouhelných revírů

BUDOUCNOST SE ROZHODNE ZA 5 LET

Jaká bude budoucnost české elektroenergetiky a plynárenství? Je zřejmé, že některá z vlád bude muset otevřít diskusi o jaderné energetice. A to nejenom v souvislosti s cenami elektřiny a plynu, ale především s ohledem na samotnou podstatu energetických zdrojů. Je zřejmé, že po období opojení z představ, že cena elektrické energie se bude držet na úrovni období boje o trhy, kdy elektrotechnické společnosti šly s cenami až o 30 % dolů, jen aby získaly zákazníky, přichází vystřízlivění, rovnající se mnohdy pádu na tvrdou zem. Fyzikální zákony nelze ošidit a rovněž ceny fosilních paliv, plynu a ropy jdou nahoru nezadržitelně. Každá debata o energii v ČR vyvolá ovšem dnes i argumentaci, nenazývejme ji ekologickou, ale racionalizační. Jedna věc je schopnost elektřinu vyrobit a distribuovat ji způsobem, na němž stát může vydělávat velké peníze, druhou věcí jsou obrovské ztráty energií, které náš spotřebitelský systém vykazuje. Některé zdroje EU uvádějí, že náš průmysl a služby vykazují až dvojnásobnou spotřebu k jednotce HDP a právě v přestavbě energetických systémů je spatřována obrovská možnost úspor. Naše ztráty jsou zatím možná vyváženy exportem energie. Rovněž fakta o obrovském zatížení našeho prostředí, i přes silnou redukci SO 2 v ekologickém programu, svědčí o to tom, že výroba elektrické energie na export z konvečních elektráren spalujících poslední nekvalitní uhlí, které v ČR je, není asi nejoptimálnějším řešením pro malou zemi bez zásoby fosilních paliv. Na druhé straně jsou zde zájmy především a. s. ČEZ, jíž nikdo nemůže vyčítat touhu po agresivní obchodní politice, zvláště v boji s konkurenty. To je však obrovský rozpor kapitalismu a odvrácená tvář liberalizace energetiky českou cestou. Každý energetik se tedy musí připravit na otázky typu: co je vlastně smyslem české elektroenergetiky? Zabezpečit vlastní potřebu, nebo export na úkor životního prostředí a využitelnosti krajiny? Je možné dodržet plnou liberalizaci trhu s monopolní službou vlastněnou státem? Jak je to se skutečnou spotřebou elektrické energie v ČR? Otázek bude mnohem více a ať se to někomu líbí nebo ne, do diskuse se bude stále více zapojovat i veřejnost. V našem politickém systému a pojetí kapitalismu to bude opět především stát, tedy vlády, k nímž budou otázky veřejnosti směřovat. Dočkáme se tedy opět spíše diskuse laiků, než diskuse odborníků a skutečných energetických stratégů. Ale ani EU nemá dnes, po zkušenostech s liberalizovaným trhem jasno. Když uvážíme, že pověstná lady Thatcherová nařídila rozbití monopolu čtyř elektroenergetických společností privatizací , neboť se jí zdály " velké" a dominantní, musíme se dnes jen pousmát. Liberalizace trhů s energiemi přinesla některé klady, ale i zápory a bezpočet otázek. Snad na některé odpoví i očekávaná evropská výstava Power- Gen, která se koná od 28. do 30. června v Miláně.