Novela zákona o ochraně ovzduší a biomasa
Vláda uvedla v tiskovém prohlášení, že projednala novelu zákona o ochraně ovzduší, kde zavádí kritéria certifikace udržitelnosti biopaliv. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost již v červenci tohoto roku. Novela je implementací evropské legislativy do českého právního řádu.
Zpráva dále uvádí, že diskuse nad možnými riziky souvisejícími s využíváním biopaliv přispěla také k nastavení mantinelů pro produkci biomasy. V zemích Evropské unie jsou tyto mantinely stanoveny ve formě kritérií udržitelnosti ve Směrnici 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Biomasa navíc nesmí být pěstována na půdě s vysokou biodiverzitou, dále na půdách s velkou zásobou uhlíku, jako jsou například mokřady, rašeliniště a trvale zalesněné oblasti. Důležitý je způsob pěstování biomasy, který by měl být v souladu s požadavky takzvané správné zemědělské praxe.
Systémy certifikace
Členské státy Evropské unie jsou povinny zavést systém certifikace udržitelnosti biopaliv a biokapalin do národních legislativ. Studie serveru Euroskop uvádějí, že nejdále je v tomto směru Německo, kde se využívají dva systémy certifikace udržitelnosti biopaliv: ISCC (International Sustainable and Carbon Certification) a REDcert. V České republice budou kritéria udržitelnosti součástí již zmíněné novelizace zákona o ochraně ovzduší a navazujícího prováděcího předpisu. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost v červenci 2011.
"Společnosti, které se zabývají exportem biopaliv a biomasy určené k jejich výrobě, jsou však již nyní nuceny doložit certifikát dokládající splnění kritérií udržitelnosti. My nabízíme certifikaci podle mezinárodního standardu ISCC a jsme připraveni rozšířit nabídku o certifikaci podle národní legislativy. Hlavním kritériem udržitelnosti je minimálně 35 % redukce emisí CO2 oproti tradičním fosilním palivům, samozřejmě v rámci celého životního cyklu. Do roku 2013 by se toto číslo mělo navýšit na 45 % a do roku 2017 na 50 %," uvedla Soňa Hykyšová ze společnosti TÜV SÜD Czech, která podrobně sleduje problematiku i prostřednictvím svého působení v Českém sdružení pro biomasu (CZ BIOM) a v České technologické platformě pro biopaliva.
Lze dodat, že takzvaná certifikace udržitelnosti biopaliv může být vhodným nástrojem, který přispěje k tomu, aby využití biopaliv dosáhlo opravdu svého potenciálu, aniž by jejich pěstování bylo na úkor životního prostředí či produkce potravin. Může se ale také stát pouze vábivým nástrojem v rukou přičinlivých obchodníků a marketérů.
