V rámci konference Voda v Litomyšli jsme se zeptali zástupců pražského Státního zdravotního ústavu, Centra zdraví a životního prostředí, oddělení hygieny vody na jednu z nejpalčivějších otázek současnosti. Objevují se totiž případy, kdy si lidé stěžují na pach a divnou chuť vody. Jaký je rozdíl mezi hodnocením ze strany spotřebitelů a odborných laboratoří?
Recenzovaný SZÚ v rámci řešení projektu „Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a městských vodních prvcích“ (2020–2023) mapuje rozšíření systémů recyklace vody v budovách v ČR, navštěvuje vybrané objekty, provádí zde místní šetření a odebírá vzorky recyklované (dešťové a šedé) vody, v některých objektech i opakovaně. Dosud takto podrobně vyšetřil 26 objektů, převážně veřejných budov. Vedle toho ve spolupráci se SFŽP provedl dotazníkové šetření mezi téměř 7 tisíci příjemci dotace programu Dešťovka ohledně jejich zkušeností. Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky a poukazuje na zjištěné problémy.
Odborný Starost o kvalitu vody vede podle slov Františka Kožíška ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) spotřebitele k hledání alternativ ke klasickému zásobování pitnou vodou z veřejných vodovodů či soukromých studní. „Zdaleka ne vždy je ale obava z nekvalitní vody odůvodněná, zvláště jedná-li se o veřejné zásobování,“ říká na úvod našeho rozhovoru vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu (NRC).
Recenzovaný Dovozci výrobků se často ptají, zda jim může k ověření sloužit nějaký zahraniční atest. Samotný atest nikoliv. V současné době by mohl postačit i zahraniční protokol o výluhovém testu, ale muselo by být z něho patrné, že je svým provedením shodný s testem uvedeným ve vyhlášce č. 409/2005 Sb.
Recenzovaný Jaký by měl být přístup hygieniků k využití recyklovaných vod? Přístup by měl být bez předsudků, ale kritický, opírající se o princip předběžné opatrnosti. Nelze do budoucna očekávat, že hygienici budou recyklování vody v ČR zvlášť podporovat, zejména v kontaktu s člověkem a potravinami.
